Trenér D.Boháč komentuje zápas:

Původně jsem toto utkání nechtěl vůbec hodnotit, protože jen vzpomínka na jeho průběh mi kazí náladu... Do Libhoště jsme jeli potvrdit poslední výborné výkony i výsledky proti mužstvům z čela tabulky. Nepotvrdili jsme jedno ani druhé a výkon mužstva, zvláště v 1. poločase, byl mizerný. Možná to je ještě slabé slovo proto co jsme viděli na hřišti.

První poločas jsme začali na polovině soupeře, který měl z našeho mužstva zjevný respekt. Prvních 15 minut z naší strany ještě připomínalo fotbal. Hráli jsme neustále u soupeře a vytvořili si 1 šanci a 1 pološanci. Vypadalo to tak, že to nebude dlouho trvat a dáme nějaký gól. Opak byl pravdou! Najednou naši kluci přestali běhat, bojovat, nechtěli míč a vymýšleli na hřišti věci, které nikdy nedělali. Bolely z toho oči jak naši nejlepší hráči dokážou hrát holomajznu. Neškodný soupeř se začal osmělovat, protože viděl, že Trojanovice nechtějí hrát fotbal. Výsledkem byl gól v naší síti, který padl po pěkné, rychlé kombinační akci. Ani to naše kluky neprobralo a poločas dohráli ve stejném duchu. Měli jsme sice 2 gólovky a nějaké střely na branku, ale herní projev byl zoufalý. Bojovnost, nasazení, rychlý přechod do útoku, to všechno bylo pryč...

Po důrazné poločasové domluvě jsme čekali jestli se mužstvo probere. Probralo, ale jen částečně. Určitě na nich byla vidět větší bojovnost a zlepšený pohyb. Nicméně z fotbalovosti toho zůstalo pramálo. Naše akce byly jalové a většinou končily před šestnáctkou. Měli jsme tam nějaké závary, střely na branku a 100%-ní šanci J. Jiříčka, ale do branky nespadlo vůbec nic. Naopak po ojedinělé akci jsme znovu inkasovali s přispěním našeho brankáře. Ten svou chybu po chvíli napravil, když chytil tutovku soupeře. Čas ubíhal a obraz hry zůstával stejný. Neplodná snaha našeho mužstva o vstřelení branky a ojedinělé protiútoky Libhoště. Postupně jsme vystřídali všechny 3 náhradníky a přestávali jsme věřit, že se dá s výsledkem něco udělat. Zvláště poté, co náš nejlepší střelec spálil 2 šance hlavou. Ještě v 80. minutě svítil na ukazateli stav 2:0. Ten se, ale za minutu změnil. Po skrumáži v pokutovém územé Libhoště skóroval P. Chovanec, pro kterého to byl 1. gól v dorostu. V tu dobu už jsme hráli na 3 útočníky a vzadu zůstali pouze 3 obránci. Pro vyrovnání jsme zkusili úplně vše a na posledních 5 minut šel do útoku i stoper T. Balada. A za 2 minuty bylo vyrovnáno. Po centru T. Balady z přímého kopu, z pravé strany hřiště, přišlo jemné líznutí balónu hlavou od P. Chovance, na které brankář domácích nedosáhl. Stav 2:2 vydržel až do konce.

Výkon našich hráčů přinesl nám trenérům i divákům velké zklamání. Bohužel tak trochu devalvoval naše jarní výkony. Bodově jsme se sice stali týmem jara okresní soutěže, ale pachuť v nás zůstala. Kdyby naši dorostenci předvedli standardní výkon, museli by poslední zápas vyhrát a mohli skončit s bilancí 5 výher a 1 prohry na jaře. Bodový součet by nám stačil na 4. místo. Takhle jsme skončili na 5. místě s bilancí 4-1-1 na jaře.

Zklamáním byl především přístup hráčů k zápasu. Vyloženě soupeře podcenili, i když jsme je upozorňovali, že se musí snažit 2x více než normálně, protože pro domácí to byl poslední zápas sezóny, ve které ani jednou nevyhráli! Bylo to jako bychom plivali proti větru! Už v týdnu měli někteří hráči tendenci zápas zlehčovat průpovídkami kolik gólů v Libhošti nedají! Někteří pod dojmem lehkého zápasu nedodrželi životosprávu a výsledek byl na světě. Libhošť bod s naším mužstvem vybojoval po právu. Stačilo jim k tomu jen běhat a bojovat. To u nás vidět nebylo. Nakonec bod z Libhoště musíme brát jako zlatý vzhledem k průběhu zápasu a výkonům obou mužstev na hřišti. Doufám, že takové podcenění soupeře jsme viděli naposledy.

Prohrát nebo ztratit body není hanba, když na hřišti nechám všechno. Tohle by mělo být ponaučení pro naše dorostence do dalších zápasů.