Co možná nevíte aneb pět mýtů v chápání fotbalových pravidel
,
,
datum Fanoušci i hráči se často zlobí na rozhodčí, je však statisticky dokázáno, že jejich kritika z velké části neoprávněná. To má za příčinu neznalost nebo nepochopení pravidel fotbalu, které četl jen málokdo. Samozřejmě samotní arbitři by je měli znát, a také v jejich duchu mají rozhodovat...
Za střídání se už nenastavuje 30 vteřin
Doby, kdy se za každé střídaní nastavovalo taxativně třicet sekund, jsou dávno pryč. Podle nejnovějšího metodického pokynu se nastavuje skutečně promeškaný čas. Tedy rozhodně není chyba, když vidíme za dvě nastavené minuty za šest střídání a podobně.
Není ruka jako ruka
Posuzování hry rukou patří společně s ofsajdem k nejproblematičtějším situacím. Za vše hovoří typický příklad. Obránce se po souboji snaží vstát, přitom se rukou opře o zem a míč se odrazí od jeho zápěstí. Myslíte, že jede o porušení pravidel? Ne, nikoliv. Kolik lidí pak asi tohle ví? Moc jich určitě nebude. A takovýhle zapeklitostí je celá řada …
Obecně lze říci, že pokud hráč zahraje svou paží úmyslně, je to jasný přestupek proti pravidlům. Stejně tak je chápáno, jde-li ruka k míči. Poté už je jedno, jestli se jedná o přestupek z nedbalosti neopatrnosti nebo nedostatečné předvídavosti. Pro sjednocení metru je v pravidlech fotbalu uvedeno pár vzorových situací zakázané a povolené hry rukou.
Za nedovolený způsob hry bude rozhodčí považovat situace, v nichž hráč:
- roztáhne paže, aby soupeři zmenšil střelecký úhel a míč se zastaví o jeho ruku,
- pohybem lokte ruky, která je jinak těsně u těla, zahraje míčem,
- chce skluzem vypíchnout míč soupeři od nohy a přitom zahraje míč rukou,
- při pokusu o odkop mine míč a místo nohou ho zahraje rukou.
Naopak ze dovolený způsob hry nebudou považovány situace, v nichž:
- míč je nastřelen na ruku, kterou má hráč u těla,
- hráč po souboji o míč upadne na míč nebo se po pádu nechtěně dotkne míče rukou,
- hráč se po pádu na zem snaží vstát, přitom se rukou opře o zem a míč se zastaví o jeho ruku,
- hráč si instinktivně a reflexivním pohybem chrání před prudce vystřeleným míčem choulostivou část těla, např. obličej, genitálie, ale i hrudník apod.,
- se míč odrazí od ramena hráče,
- hráč si při odkopu míče si nastřelí míč na ruku.
Při posuzování jednotlivých situací se pak doporučuje, pokud si rozhodčí není jistý, zda jde o úmysl, má rozhodnout v prospěch bránícího mužstva.
Hráč může být v ofsajdu i na vlastní polovině
Ač to z názvu zní nelogicky, je tomu skutečně tak. Hodně lidí si to často plete se situací, kdy útočník v době přihrávky stojí na vlastní půlce, a pak se dostane na osamocený na soupeřovu polovinu. Toto ofsajd samozřejmě není, ale vše se může obrátit. Hráč se vrací v ofsajdové pozici z útočné akce. Obránce nakopne míč dopředu a útočník, který byl v době kopu v ofsajdové pozici na útočné polovině, přeběhne na vlastní půlku a převezme balón. V tu chvíli se musí mávat a pískat ofsajd.
Brankář není nikde na hřišti extra chráněn
Pokud si otevřeme pravidla, skutečně nikde se nedočteme, že gólman má ve vlastním brankovém území nějaká privilegia. Je to hráč jako každý jiný. To znamená, že strčení na půlce by se mělo posuzovat stejně jako na samotného brankáře v „malém vápně“.
Za každé držení se neuděluje žlutá karta
Tak tohle je opravdu mýtus, který rozšířili především televizní komentátoři. Žlutá karta se má totiž udělit pouze za držení, kdy protihráč nemá zjevnou snahu hrát míčem. Většinou se jedná o takzvaný taktický faul. Pokud ale hráči běží vedle sebe a jeden zatáhne druhého, aby se dostal k míči, osobní trest se neuděluje. Vše samozřejmě záleží na posouzení a citu rozhodčího.
Další články z kategorie Různé
